Abstrakce: Termín používaný k označení jakéhokoli umění, které nereprezentuje rozpoznatelné předměty. Ve 20. stol. se jím označují díla, v nichž barva a forma vyjadřují myšlenky nebo vyvolávají pocity.
Akrylová barva: Jakákoliv barva smíchaná s akrylovou pryskyřicí, pocházející z uměle vyráběné akrylové nebo z propenové kyseliny (vyrobené z nafty).
Akvarel: Malba prováděná barvou tvořenou dvěma díly barevného pigmentu a jedním dílem pojiva (arabské gumy). Ředí se velkým množstvím vody. Bílých ploch se dosahuje úplným vynecháním malby a světlé odstíny se tvoří využitím průsvitnosti zředěné barvy na bílém podkladě papíru.
Alkydová pryskyřice: Syntetická pryskyřice používaná při malbě a v médiích.
Alla prima: (italské označení pro „napoprvé“) Technika, ve které je konečný povrch malby namalován bez podmalby. Známo taktéž jako au premier coup.
Arabská guma: Speciální guma získaná z akátu, používaná jako prostředek k malování vodovými barvami. zde
Asambláž: trojrozměrná koláž, dílo vytvořené z různých materiálů přilepených na podklad
ASTM: Americká společnost pro testování a materiály. Mezinárodně uznávaná organizace, nezávislá při hodnocení spolehlivosti uměleckých potřeb, přijatá mnoha výrobci.
Barvící síla: Síla pigmentu, jež ovlivňuje ostatní směsi barev.
Bistr: Hnědý, průsvitný pigment vyrobený vyvařením sazí z bukového dřeva.
Contre-jour (francouzsky „oproti dennímu světlu“) Je to kresba či malba, na které je zdroj světla umístěn za motivem.
Částečné překrytí: Technika překrytí jedné nebo více vrstev zaschlé neprůhledné malby tak, že původní malba částečně prosvítá.
Damera: Pryskyřice z jehličnatých stromů, používá se v malířských olejových médiích a při lakování.
Drapérie: Rozvržení záhybů oděvu, podané podle možností a potřeb techniky (kresba, malba, plastika), v závislosti na dobovém i individuálním stylu.
Enkaustika: Starodávná technika, při níž se míchala barviva s nahřátým voskem, který sloužil jako pojidlo.
Film: Tenký nátěr nebo vrstva barvy, inkoustu atd.
Fixativ: Roztok šelaku a alkoholu, který se stříká na uhlovou nebo pastelovou kresbu, aby se tak zabránilo jejich roztírání po podkladu.
Formát: Proporce a velikost podkladu.
Formát pro krajinu: Malba, jejíž podklad je více širší než vyšší. (viz Formát pro portrét)
Formát pro portrét: Podklad pro kresbu nebo malbu, který je vyšší než širší. (Viz Formát pro krajinu.)
Freska: (Italsky fresco = čerstvý) Nástěnná malba, která vzniká nanášením vodových barev na čerstvě nanesenou vlhkou omítku.
G
Gesso: Směs obvykle složená z plavené křídy a klihu, používaná jako šeps na tuhý podklad pro olejomalbu.
Grisaille: Černobílá kresba s nádechem šedi nebo s šedou podmalbou.
H
Hnědé barvy: Tyto okrové barvy, umbry a sieny jsou považovány za nejstálejší přírodní barviva.
Hodnota: Alternativní výraz pro „tón“. Termín hodnota (value) se používá hlavně ve Spojených státech. Termín, „barevný tón“ se týká relativního stupně světlosti nebo tmavosti některé z barev, na stupnici šedi se pohybuje od černé po bílou.
CH
Chiaroscuro: Částečně spojováno s olejomalbou, tento termín bývá používán k popisování efektů způsobených hrou světel a stínů na malbě či kresbě, zvláště tam, kde bývají používány silné rozdíly tónů barev. Jedním z umělců, kteří tuto techniku skvěle ovládal a často používal byl i Rembrandt.
I
Impasto: Technika nanášení velkého množství barvy štětcem, špachtlí nebo rukou na plátno, aby se tak vytvořila struktura povrchu. Často používáno také jako termín pro dokončenou malbu. Silný nános barvy vytváří jakýsi trojrozměrný obraz
Imprimitura: Primární nátěr zředěnou barvou, často vodovou, používaný ke ztlumení odstínu plátna nebo jiného podkladu, na který malujeme.
Intenzita: Čistota a jasnost barvy. Často i sytost nebo odstín.
K
Kasein: Pojidlo na bázi mléčných proteinů, bývá mícháno s pigmentu tak, abychom dosáhli požadovaného odstínu barvy.
Klíh: Slabý roztok lepidla, používaný při technice gesso a malbě temperami, ke ztužení papíru a na plátna, kde zajišťuje nepropustnost podmalby nebo olejových barev.
Klihová barva: Směs nahřátého klihu a pigmentů.
Kombinovaná metoda malby: Aplikace olejové lazury na dokončenou temperovou podmalbu.
Kombinované techniky: V kresbě a malbě se tento termín týká použití různých médií na jednom obraze. Např. inkoust, vodové barvy a pastel. Dále i kombinace podkladů: např. lepenka a novinový papír.
Kompozice: Malířovo uspořádání prvků na malbě nebo kresbě.
Kopal: Tuhá, aromatická pryskyřice, používaná k tvorbě laků a malířských médií.
Krčení papíru: Krabatění nebo vrásnění papírových materiálů zaviněné nanášením řídkých barev na tenký a nedostatečně napnutý povrch.
Krycí barva: Neprůhledná barva, podobná kvaši, má takovou krycí schopnost, že překryje podmalbu. Často také závisí na hustotě pigmentu.
Krycí schopnost: Schopnost pigmentu zakrýt barvu pod ním. Každý pigment má jinou krycí schopnost.
Květ: Matný, neprůsvitný, bělavý efekt, způsobený lakováním vlhkého podkladu.
L
Lazura: V umění je to průsvitná nebo částečně průsvitná barva, pod níž leží další, jiné barvy. Někdy má za cíl barvu zintenzívnit, jindy lomit její odstín.
Lněný: Popisuje malbu ředěnou místo terpentýnem lihem. Nicméně i líh obsahuje olej. (Viz Olej)
Lokální barva: Aktuální barva objektu nebo povrchu neovlivněného stínu, světlem nebo dalšími faktory. Např. lokální barva mrkve je vždy oranžová, dokonce i když se přes ni táhne stín.
M
Médium: Tento termín má dva odlišné významy: kapalina, ve které se rozpouštějí pigmenty, např: lněná semena pro olejomalbu, akrylová pryskyřice pro akrylovou malbu atd. Médium je i výraz pro materiál, který si umělec vybral pro svou práci – barva, inkoust, tužka, pastely atd.
Míchání: Splývání dvou barev dohromady tak, aby měly po smíchání patřičný odstín.
Mrtvá barva: Termín používaný pro barvu používanou k podmalbě.
N
Napětí: Přechod jedné vrstvy malby přes druhou.
Nástěnná malba: Označuje jakoukoli malbu vytvořenou přímo na zdi. (viz Freska a Secco-fresco)
Nepravoúhlý obraz: Jakýkoliv obraz, který nemá tvar čtverce či obdélníku.
Nestálé barvy: Pigmenty nebo barvy, které blednou, pokud jsou vystaveny světlu. (viz Světelná stálost)
O
Odstín: Jméno barvy – modrá, červená, žlutá atd. – bez ohledu na jejich tón nebo jas.
Olej: Tento výraz se používá k označení malby s vysokým obsahem olejů. (viz Lněný)
P
Paleta: Každému umělci vyhovuje jiný podklad pro míchání barev, druh palety však závisí i na druhu míchaných barev.
Pastel:
- Barevný pigment ve tvaru tyčinky. Přidáním kaolinu se dosahuje pastelů různé tvrdosti. Je-li jako pojiva použito oleje nebo vosku, jde o mastný pastel.
Dělíme také podle prašnosti pastelu na suchý pastel - roztíratelný nebo pastel olejový tzv. voskovky
- kresba na papíře provedená pastelem.
Patina: Původně zelenohnědý povlak na bronzu, nyní zahrnuje všechny přírodní efekty způsobené stárnutím nebo nedostatečným ošetřováním povrchu, jako například starý, žloutnoucí lak na olejové malbě.
Pentimenti: (italsky změna názoru) V olejomalbě je pentimenti výraz pro obraz, na kterém můžeme vidět skrz dokončenou malbu předcházející formy. Termín také vyjadřuje nezdařené pokusy při vytvoření jisté linie nebo obrysu v malbě nebo kresbě.
Pigmenty: Barvicí činidla používaná ve všech médiích ke kreslení či k malbě. Bývaly tradičně vyráběny z přírodních zdrojů, ale nyní obsahují chemické substance. Toto slovo se používá i k popsání práškových forem činidel.
Plastičnost barvy: V dvojrozměrném prostoru kresby nebo malby plastičnost vyjadřuje prostor, ve kterém je objekt na obraze umístěn. Často je tohoto efektu dosaženo pomocí hlubokých kontrastů.
Plavená křída: Mletá a s vodou smíchaná křída, která se používá pro techniku gesso a k bílení.
Plenér: (francouzsky „v krajině“)
Plnidlo: V malbě je to interní barvivo přidávané do barev, aby tak zvýraznilo jejich vzhled a obsah. Také to může být hmota používaná k vyplnění pórů nebo děr v podkladu.
Plocha: Místo, které dvojrozměrný objekt vyplňuje kresbou nebo malbou.
Podklad: Speciálně připravený materiál pro malbu. Nejčastěji plátno, deska, papír atd.
Podmalba: Tradiční etapa olejomalby, při níž se používá jediná barva nebo tzv. mrtvá barva jako základ pro kompozici. Celkový tón je vyjádřen následujícími barevnými vrstvami nebo lazurou.
Pojidlo: Tekutá barva smíchaná s barvivem v prášku tak, že tvoří barvu.
Pojivo: Médium, které nese pigmenty v suspenzi a činí je schopnými nanášení na povrch. Někdy je nazýváno základ.
Prolínání barvy: V umění je to efekt, který vzniká prolínáním tmavých a světlých barev do povrchu. Často spojováno kvaší.
Proporce: Vztah mezi částmi obrazu nebo částí obrazu a celku. Např. vztahy mezi komponenty lidského těla nebo vztahy ke kresbě jako k celku.
Propustnost: Proces prolínání přebytku kapalin do pórů povrchu.
Prostor: V umění toto slovo popisuje efekt, který vzniká na základě použití perspektivy a různých barev. Může tak vzniknout dojem prostoru.
Posvátná geometrie: Víra některých renesančních umělců, že ve vesmíru je vše řízeno posvátnými matematickými principy. Viz také „zlatý řez“
Průsvitnost: Vztah mezi vrstvami, kdy spodní vrstva prosvítá přes horní. Také stav pronikání světla.
Přenos kresby: Metoda, při níž můžeme s velikou přesností přenést malbu či kresbu na větší nebo menší formát. Na originální verzi se přiloží čtverečkovaný papír, poté je každé políčko přeneseno na podklad a přitom je zmenšeno nebo zvětšeno.
PVA: Uměle vyráběný polyvinylový acetát, náhražka pryskyřice, používané jako médium a v závěrečném laku.
R
Redukce: Výsledek míchání barev s bělobou.
Rovnováha: V uměleckém díle má být rozdělení objektů a barev v celkové rovnováze.
Rozpouštědla: Tekutiny podobné jako terpentýn, používají se k ředění olejových barev. Rozpouštědlo pro vodové barvy je voda.
Rudka: Červenohnědá křída, používaná ke kresbě.
S
Secco – fresco (Secco – italsky „suchý“) Technika, při níž se maluje na zaschlou omítku zdi, která byla před nanesením barvy navlhčena.
Sfumato: (italsky „ztmavnutí“) Postupné, často nepostřehnutelné přechody mezi barvami ze světla do stínu.
Sgrafito: (italsky „seškrábaný“) Technika využívající seškrabávání vrstvy barev pomocí ostrých nástrojů tak, aby byla vidět barva spodní.
Sinopie: Červenohnědá křída, používaná k předběžnému značení obrysů fresek. Označení i pro předběžnou kresbu k fresce, tzv. kartónu.
Skica: Náčrtek kompozice kresby, není nutno, aby byla vypracována se stejnou přesností jako malba samotná. Skicy se často používají jako možnost zlepšování umělcovy techniky a pozorovacích schopností.
Skica figury: Spojení modelu lidského těla, které můžete nařídit do kterékoliv pózy, studování proporcí, úhlů a pro aranžování šatů a drapérie.
Stálost barvy: Tento termín se vztahuje k odporu pigmentu k blednutí na denním světle. (viz Nestále barvy a Světelná stálost.)
Stín: Termín pro barvu míchanou s černí
Stříbrná tužka: Technika kresby, která bývá zcela nahrazována kreslením obyčejnou tužkou. Kus kovu, obvykle stříbrný drát, byl často používán ke kresbě na podklad upravený čínskou bělobou, někdy smíchanou s nějakým barvivem. Při této technice byla velmi malá pravděpodobnost, že by kresba byla smazána. Technika je často nazývána kovová tužka.
Studie: Detailní kresba nebo malba zachycující jeden či více komponentů určitého obrazu, který má být později namalován.
Surové plátno: Plátno, které dosud nebylo našepsováno, naklíženo nebo jinak připraveno pro malbu.
Světelná stálost: Termín užívaný k popsání pigmentů, které jsou odolné vůči vyblednutí, když jsou vystaveny dennímu světlu. (viz Nestálé barvy)
Š
Šelak: Nažloutlá pryskyřice, upravená ze sekrecí červců Tachardia lacca. Používá se k výrobě závěrečných laků.
Šeps: Nanáší se na vrstvu klihu nebo přímo na povrch podkladu, kde tvoří bariéru mezi malbou a podkladem, a tvoří tak povrch vhodný pro barvy a média.
Šrafování: Technika prostorového zpracování, naznačení tónu, světla a stínu při kreslení tužkou, pastelem nebo malování temperou. (viz (Šrafování křížené.)
Šrafování křížené: Více než jeden soubor paralelních, blízko sebe sousedících čar, které se navzájem protínají v ostrých úhlech. Tím je možno naznačit tóny. (Viz Šrafování)
T
Temperování: Míchaní pigmentů tak, abychom dosáhli požadovaného odstínu barvy.
Terpentýn: Olejová pryskyřice, polotuhá směs pryskyřice a esenciálních olejů. Vyrábí se z modřínu a používá se k výrobě médií a ředidel pro olejové barvy. více zde
Tixotropní barvy: Ztužená kapalina, která se stává kapalinou poté, co je míchána nebo natřena.
Tón: Relativní temno nebo jas barvy, beze vztahu k ostatním barvám.
Tragant: Guma získaná z určitého druhu stromu (Astragalus), používá se jako pojidlo při malbě vodovými barvami a pastely.
Trompe l´oeil (francouzsky „klam očí“): Malba, nejčastěji zátiší s extrémními detaily, které směřují k přesvědčení pozorovatele, že se dívá spíše na skutečné předměty nežli na jejich znázornění na plátně.
V
Veduta (italský výraz pro „pohled“): Přesné vyjádření městského přostředí.
Verdaccio: Starý termín pro zelenou podmalbu.
Z
Základní barevný tón: Tento termín se používá pro popis převládajícího tónu barvy. Vysoce světlá malba je charakterizována tzv. vysokým barevným odstínem, temná a šedá naopak nízkým barevným tónem. Při moderní nástěnné malbě je barevný tón výsledkem přípravy povrchu zdi ke konečné vrstvě sádry.
Zbarvení: Termín pro barvu míchanou s bělobou nebo pro dominantní barvu.
Zlatý řez: Poměr objevený ve starověkém Řecku, kdy úsečka je rozdělena na dvě nestejné části tak, že poměr menší části k větší je týž jako poměr větší části k celé úsečce (úsečka AB je rozdělena v bodě C tak, že AB:AC = AC:BC). Obdélník sestrojený podle poměru zlatého řezu lze dále dělit, aby vznikla spirála. Tento poměr, považovaný mnohými za posvátný, lze nalézt v přírodě ve stavbě různých rostlin a mušlí.
Zrno: Struktura podkladu od hrubé po jemnou.
Zředěná barva: Tenká, obvykle široce rozetřená vrstva průsvitné nebo silně zředěné barvy nebo inkoustu.
Zvlhčovadla: Kapaliny přidávané do vodových barev, aby tak zdrsnily povrch vrstvy barvy na podkladu.
Ž
Žánr: Kategorie nebo typ malby, klasifikovaný obsaženými předměty: zátiší, krajinomalba, portrét atd. Termín je také často používán k označení scén, zobrazujících domácký život.
Žloutnutí: Tento efekt v olejomalbě je nejvíce způsoben přítomností jednoho z těchto činitelů:
Nadměrným používáním médií vyrobených z lněných semínek, nanášením jednoho z druhů laku, které spolu s postupujícím časem žloutnou, nejčastěji však hromaděním prachu, který se usazuje na povrch laku.