Louvre - svatostánek plný umění
Je tomu už pár let, kdy jsem naposledy navštívil jedno z nejkrásnějších muzeí pařížský Louvre. Zde přináším své postřehy ze své návštěvy.
Louvre - bývalá pevnost, později přepracována na přepychový královský palác, je uměním prakticky nabita.
Ještě předtím, než se však postavíte do fronty na lístek, je dobré si rozmyslet co chcete vlastně vidět. Louvre je rozdělen do tří častí - pavilonů (Richelieu, Sully, Denon) a do sedmi oddělení (1.Starověký Orient, Starověký Egypt, Řekové a Římané, 4. Obrazová galerie - tato největší expozice je dále rozčleněna na dalších deset pododdílů: staří francouzští mistři, staří nizozemští mistři, staří němečtí mistři, francouzské malířství 16.století, francouzské malířství 17.století, italské malířství až do 17.století, španělské malířství, vlámské malířství, francouzské malířství 18.století a francouzské malířství 19.století; 5.Sochařství středověku až po novověk, 6. Nábytek a umělecká řemesla, 7. Rytiny a kresby ).
Pokud jsme rozhodnuti, vydáme se opět po eskalátorech směrem k pavilonu, který jsme si pro prohlídku vybrali jako první. Návštěvníky Louvru zajímají především tři nejslavnější a nejznámější díla. Monu Lisu (Jocondu), Venuši Milóskou a Nike Samothráckou. Moje kroky samozřejmě vedly nejdříve do pavilonu Denon, kde se nachází nejen ona slavná Mona Lisa, ale i další skvosty světového malířství. Svou návštěvu jsem chtěl zaměřit především na malířství a tak jsem vynechal podzemní i přízemní patro a navštívil rovnou první patro, kde se nachází valná část obrazové galerie. První tři místnosti jsou věnovány ikonám, italskému umění 13.-15.století, najdeme zde florentskou, ale i benátskou školu. Po vstupu do hlavního sálu - chodby dlouhé několik desítek metrů, nevěřím vlastním očím. Obě zdi poseté malířskými skvosty . Italské umění 16.-17.století - Caravaggio, Raffael, da Vinci, Boticcelli, Tizian, Correggio, Giorgione, Perugino, Pontormo, a další. Italské umění 17.-18.století, španělské umění 17.-18.století. 
V sále číslo 13 nalézám všemi opěvovanou Monu Lisu, je však v obležení desítkami turistů, kteří i přes zákaz focení, fotí ze všech možných úhlů, jen aby měli Jocondu navěky zvěčněnou. A tak ani já neváhám vyndat ze svého batohu fotoaparát a pokouším se prodrat hloučkem dopředu, abych získal nejlepší místo pro svůj záměr. Mona Lisa je však za neprůstřelným sklem a tak musím dát pozor na odraz blesku. Focení je zde sice zakázáno, ale benevolence hlídačů je veliká a tak někteří své objektivy ani neschovávají. Po prohlídce této části přecházím do oddělení francouzského malířství, kde na mě "čekají" Delacroix, David, Boucher, Poussin, Gericault. Po tomto nádherném a silném zážitku se přesouvám do pavilonu Sully do patra druhého, kde mě čekají další skvosty. V prvé řadě je to Corot, jež je zde zastoupen 130 díly a jeho jedno z nejznámějších děl Žena s perlou, Ingres a jeho Velká odaliska či Turecké lázně, Fragonard, Wattau, de la Tour a další. Po prohlídce druhého patra v pavilonu Sully se přesouvám ještě dále do pavilonu Richelieu, kde očekávám především Vermeera. Bohužel několik posledních sálů je dnes zavřeno, a tak mistra Vermeera nevidím a musím se spokojit "jen" s Durerem a několika dalšími německými malíři. Tím prohlídka obrazové části Louvru končí. Nicméně i tak mi prohlídka trvala něco přes tři hodiny a to se musím přiznat, že ke konci jsem již některá mě neznámá díla ignoroval a zastavoval se pouze u těch známých.
Zmáhám se a z posledními silami se přesouvám zpět do přízemí pavilonu Sully a navštěvuji výstavu Egypt, Mezopotamii a francouzské sochařství. Zážitek je však již silně narušen únavou a nedostatkem sil a tak spíše než prohlídka je to rychlá procházka. či spíče kvapík. Po cca čtyřech hodinách v Louvru již zcela vyčerpán, opouštím tento svatý stánek umění a vycházím na zpět Rue de Rivoli. Ačkoli po tomto obrovském soustu umění jsem zcela vyčerpán, a o umění nechci na nějakou dobu ani slyšet, již dnes vím, že až opět zavítám do Paříže, do Louvru se určitě vrátím. Stojí to totiž za to.