Ludvík Kuba Poslední impresionista - návštěva výstavy
11.02.2014 23:43
O víkendu jsem si konečně udělal čas, abych navštívil výstavu posledního impresionisty, jak zní podtitul výstavy Ludvíka Kuby.Tento dosud mně nepříliš známý umělec, mě přilákal nejen svým tuitulním obrazem "V zahradě", který skýtal zážitek v duchu klasického impresionismu, ale také rozdmýchal ve mne neočekávanou zvědavost.
Výstava, která se koná na Pražském hradě v Salmovském paláci již od konce loňského roku, se pro zájem návštěvníků prodloužila do dubna letošního roku. Salmovský palác, jako výstavní síň je pro mě opět novinkou, dosud jsem zde na žádné výstavě nebyl, nicméně jsem byl příjemně překvapen. Komorní atmosféra prostoru, decentní barevnost panelových zdí a příjemné světlo, je dobrým základem pro úspěšnou výstavu.
Kubovo dílo mě příjemně navnadilo hned v úvodní místnosti, kde visel jeho autoportrét s paletou a štětcem v ruce. Čistě impresionisticky pojatý obraz s hloubkou, barevnou škálou a sebevědomými tahy štětcem. Tato rozpoznávací znamení provázela celou expozici Kubových děl. O Kubovi jsem věděl pár dat, když jsem skládal dohromady jeho životopis, avšak dílo jsem příliš neznal. Proto jsem postupoval chronologicky. Obrazy z jeho první zahraniční studijní stáže v Paříži zde nebyly k vidění (výběr vystavovaných děl se datoval na konec 19-tého až do poloviny 20-tého století). Nicměně, zřejmě právě v Paříži přičichl Kuba i k čínskému mění a v některých jeho starších dílech je tento vliv patrný. Jako odrazový můstek tedy byly Kubovy začátky na akademii v Mnichově u slovinského malíře A. Ažbeho. Z této doby zde byla zastoupeny především obrazy s figurální tématikou. Následující díla jsou ovlivněna jeho pobytem ve Vídni, kde žil Kuba od roku 1904. Obrazy z tohoto období zaujaly svou barevnou pestrostí. V dalších částech výstavy byl dostatečný prostor věnován jeho malbě rodinného alba. Štastné a plodné období jeho života je na plátnech zaznamenáno coby idylické rodinné zázemí - obrazy jejichž ústředním hrdinou je Kubův syn a manželka Olga. Následuje soubor děl jeho etnografické činnosti, plátna plná vyšívaných krojů dávají pohled na folklór a tradici Makedonie, Srbska, Lužice a dalších slovanských domovin. Kuba se totiž věnoval velmi systematicky a dlouhodobě studiu života vzdálených slovanských národů. Na jednom z informačních panelů jsem si ale mohl přečíst, že toto Kubovo dílo kritici té doby spíše odsuzovali a rozhodně ho neřadili k vrcholům jeho tvorby. Poslední část výstavy Poslední impresionista byla ve znamení venkovských scenérií, výjevů z vesnického života. Poslední autorovo dílko z roku 1955 - je to malý akvarel, zůstalo nedoděláno.
Výstava byla řazena chronologicky od Kubových začátků v Mnichově až do konce jeho života. Dílo lze shrnout do několika základních tématických prvků - v počátcích tedy figurální malba a portét, kterému se věnoval prakticky celý svůj umělecký život, dále pak vesnické výjevy a scenérie často za "asistence" části své rodiny, a v neposlední řadě pak folklór slovanů, ženy v krojích atd. Kuba je pravověrný impresionista, potvrzuje to každým svým obrazem, v posledních fázi své tvorby je barevná skvrna již velmi uvolněná.
O víkendu jsem si konečně udělal čas, abych navštívil výstavu posledního impresionisty, jak zní podtitul výstavy Ludvíka Kuby.Tento dosud mně nepříliš známý umělec, mě přilákal nejen svým tuitulním obrazem "V zahradě", který skýtal zážitek v duchu klasického impresionismu, ale také rozdmýchal ve mne neočekávanou zvědavost. Výstava, která se koná na Pražském hradě v Salmovském paláci již od konce loňského roku, se pro zájem návštěvníků prodloužila do dubna letošního roku. Salmovský palác, jako výstavní síň je pro mě opět novinkou, dosud jsem zde na žádné výstavě nebyl, nicméně jsem byl příjemně překvapen. Komorní atmosféra prostoru, decentní barevnost panelových zdí a příjemné světlo, je dobrým základem pro úspěšnou výstavu.
Kubovo dílo mě příjemně navnadilo hned v úvodní místnosti, kde visel jeho autoportrét s paletou a štětcem v ruce. Čistě impresionisticky pojatý obraz s hloubkou, barevnou škálou a sebevědomými tahy štětcem. Tato rozpoznávací znamení provázela celou expozici Kubových děl. O Kubovi jsem věděl pár dat, když jsem skládal dohromady jeho životopis, avšak dílo jsem příliš neznal. Proto jsem postupoval chronologicky. Obrazy z jeho první zahraniční studijní stáže v Paříži zde nebyly k vidění (výběr vystavovaných děl se datoval na konec 19-tého až do poloviny 20-tého století). Nicměně, zřejmě právě v Paříži přičichl Kuba i k čínskému mění a v některých jeho starších dílech je tento vliv patrný. Jako odrazový můstek tedy byly Kubovy začátky na akademii v Mnichově u slovinského malíře A. Ažbeho. Z této doby zde byla zastoupeny především obrazy s figurální tématikou. Následující díla jsou ovlivněna jeho pobytem ve Vídni, kde žil Kuba od roku 1904. Obrazy z tohoto období zaujaly svou barevnou pestrostí. V dalších částech výstavy byl dostatečný prostor věnován jeho malbě rodinného alba. Štastné a plodné období jeho života je na plátnech zaznamenáno coby idylické rodinné zázemí - obrazy jejichž ústředním hrdinou je Kubův syn a manželka Olga. Následuje soubor děl jeho etnografické činnosti, plátna plná vyšívaných krojů dávají pohled na folklór a tradici Makedonie, Srbska, Lužice a dalších slovanských domovin. Kuba se totiž věnoval velmi systematicky a dlouhodobě studiu života vzdálených slovanských národů. Na jednom z informačních panelů jsem si ale mohl přečíst, že toto Kubovo dílo kritici té doby spíše odsuzovali a rozhodně ho neřadili k vrcholům jeho tvorby. Poslední část výstavy Poslední impresionista byla ve znamení venkovských scenérií, výjevů z vesnického života. Poslední autorovo dílko z roku 1955 - je to malý akvarel, zůstalo nedoděláno.
Výstava byla řazena chronologicky od Kubových začátků v Mnichově až do konce jeho života. Dílo lze shrnout do několika základních tématických prvků - v počátcích tedy figurální malba a portét, kterému se věnoval prakticky celý svůj umělecký život, dále pak vesnické výjevy a scenérie často za "asistence" části své rodiny, a v neposlední řadě pak folklór slovanů, ženy v krojích atd. Kuba je pravověrný impresionista, potvrzuje to každým svým obrazem, v posledních fázi své tvorby je barevná skvrna již velmi uvolněná.
Vystavená díla byla převážně zapůjčena ze soukromých sbírek, Galerie Kodl a Národní galerie.
Ludvík Kuba - Poslední impresionista - Salmovský palác Národní galerie v Praze, Hradčanské nám. 2, Praha 1
Základní vstupné 100 Kč, snížené 50 Kč, rodinné 150 Kč
výstava potrvá do 6.4. 2014